crea_tura

Hromadná de:konstrukce
Druhý život Paneláku
Panelové dědictví:
ekologická hrozba i potenciál inovace
Snad každý máme s paneláky a sídlišti osobní zkušenosti, ať již lepší či horší. Ty se dost možná stanou jádrem celospolečenské diskuze o tom, jak se vyrovnat s jejich zánikem.


Sídlištní struktury prozatím nejsou všeobecně rozpoznaným či rozvíjeným potenciálem. I proto provádíme „humanizaci sídlišť", která je spíše parodií koncepčního přístupu. Paradoxem tak je,
že zatímco provizorní a barevně agresivní zateplování již několik let akceptujeme jako adekvátní řešení problému paneláků, tolik potřebná celospolečenská debata o jejich budoucnosti neproběhla, ani téměř 70 let od počátku jejich výstavby.

Proces získávání materiálu, monolitického železobetonu, pro použití v experimentálním pavilonu. Projekt Superlocal Pavilion, který je součástí rámce IBA Parkstadt 2020

Zdroj: Maurer United Architects

Základním principem hromadné de:konstrukce je postup z měřítka materiálu do urbanismu a zpět. Materiál je tedy prvním vstupem do celého procesu navrhování. Díky typickým soustavám paneláků, kde se prvky opakují, lze takový základní proces nekonečně opakovat. Ten pak vždy lze přizpůsobit lokálním urbánním podmínkám a požadavkům. O budovách tak lze uvažovat jako o materiální bance, která navíc v současnosti může být obohacena o další možnosti díky potenciálu BIM technologií.

Avšak s nevyhnutelně se blížícím koncem technické životnosti paneláků, bude spíše místo zateplování nutné celostátně řešit jejich odstraňování. Tato budoucí ekologická zátěž nemá svým rozsahem obdoby. V České republice se nachází odhadem až 1 200 000 bytů v panelových domech, což je přibližně 30 % celého bytového fondu [1] . To vše navíc s vědomím, že až polovina všech odpadů v ČR vzniká ve stavebnictví, a drtivá většina (až 90 %) demoličního odpadu není nijak využívána. [2] Na tuto mírně šedou vizi budoucnosti však lze nahlížet jako na potenciál inovace ve využívání materiálu těchto budov.

Tvrdím, že materiál lze z budov vytěžit jako jednotlivé panely a elementy. Ty pak v jejich prodlouženém životním cyklu použít pro konstrukci dalších budov. Tyto stavby mohou navíc vhodně doplnit městský organismus a nabízet kvalitnější prostředí pro život.

Při tomto přístupu také uvažuji i o dalších fázích životnosti elementů. Navržené konstrukce budov, využívající znovupoužité elementy, mohou být rovněž rozebíratelné. Spojením uvažování Re:use a Design for Deconstruction lze celý proces zacyklit pro maximální efektivitu
a minimalizaci environmentálních dopadů. Materiál lze stejně, jako je tomu i jiných stavebních materiálů, kriteriálně ohodnotit a hledat jeho optimální využití v průběhu celého životního cyklu, s pomocí přesných dat.






Současnému, spíše ekonomicky zploštělému uvažování o výstavbě a architektuře se takový přístup může jevit jako nerentabilní. Skutečně, práce se stávajícími budovami, jako rekonstrukce
či adaptace budov, jsou charakteristické relativně vyššími náklady vůči novostavbám. Důvodem je zejména unikátnost a obtížnost realizace každého takového projektu.

Panelové domy, dokonale typizované stavby, však přímo vybízejí k systematizaci přístupu v duchu průmyslové výstavby - hromadné de:konstrukci. Lze totiž předpokládat, že čím více paneláků bude takto zpracováno, tím i náklady procesu a realizace klesají. Navíc, vzhledem ke stoupajícím cenám
a vzácnosti surových materiálů, se celá finanční perspektiva může obrátit, společně se vznikem zcela nového odvětví.


Skutečně environmentálně odpovědný přístup totiž mění proces navrhování budov a roli architektů či stavebníků v něm. Materiál, v celém svém životním cyklu, se stává výchozím bodem uvažování o budovách. Architekt je v takovém případě spíše autorem šířeji vnímaného procesu, než pouze statického návrhu jedné budovy. To se setkává i se všeobecným trendem rychlých změn, což si vyžaduje i daleko častější úpravy budov. Proto bychom měli tuto skutečnost opravdu reflektovat v architektuře a výstavbě, adaptace, rekonstrukce a dekonstrukce zahrnout do našeho uvažování a minimalizovat jejich dopad. Od celkového konceptu, který má zásadní dopad, až po použití rozebíratelných konstrukcí.

Soudě podle zahraničních trendů lze předpokládat, že brzy se i u nás upevní pozice cirkulárního stavebnictví a ekonomiky. A lze se domnívat,
že tomu bude i proto, že druhý život paneláků právě začíná.

Kombinace Re:use a Design for Deconstruction v detailu

Primární konstrukce může být navržena například jako ocelový skelet s montovanými spoji. Sekundární konstrukce se zde sestává ze získaných panelů z původní budovy. Ty jsou využity jako příčky a zajišťují tuhost. Toto řešení se snaží přiblížit i současným legislativním požadavkům na konstrukce. Nicméně, co se týče znovuvyužití materiálu v budovách, jakákoliv podrobnější legislativa zatím chybí.

Významné a cenné soubory by měly být, snad pod dohledem orgánů památkové péče, zachovány a chráněny. Avšak obecně jsou paneláky charakteristické spíše svou kvantitou, než kvalitou. Navíc základě zkušeností již víme, že vyrovnání se s dědictvím modernismu není snadné. Přistupme tedy k potenciálu dříve, než dojde k demolicím.

Demolice Robin Hood Gardens, 2017. Fotografie: Tom Oliver Payne