[krea̯ˈtu.ra]
Research by design
Výzkum a publikace
V rámci našich činností je rovněž aktivní akademický výzkum a publikujeme
Za inovativní materiály na bázi skla považujeme pro náš výzkum takové, které je možno aplikovat na skleněné resp. prosklené konstrukce objektů a které zlepšují kvalitu jejich vnitřního prostředí. Pro tento výzkumný záměr nanášíme materiály na vzorky skleněných konstrukcí a další matrice, u nichž předpokládáme „nevhodné" fyzikální vlastnosti v oblasti tepelné vodivosti a světelné propustnosti. Zkoumanými parametry jsou tloušťka, barevnost, struktura a rozsah nanášených materiálů. Z hlavních měřitelných hodnot se jedná především o světelnou a tepelnou „propustnost" jak v létě, tak v zimě (tedy o obousměrné prostupy tepelné a světelné energie). Tyto parametry dále vztahujeme k požadavkům na kvalitu a množství propuštěného světelného a tepelného záření. Pro první fázi výzkumu je rozhodujícím kritériem technologie nanášení zkoumaného materiálu a jeho zvolené nosné a fixační médium, které se liší dle použité matrice a polohy aplikace (interiér / exteriér). Dalším sledovaným parametrem budou v následujícím výzkumu limity estetického působení a výtvarného pojetí skleněné aplikace – výběrem materiálů a výrazových prostředků budeme cílit na originalitu návrhu, jeho praktické uplatnění a přínos oboru stavebního skla.
Panelové dědictví - De:konstrukce
Jak se k dědictví panelových domů stavíme dnes a jaký bude jejich osud nadále? Nahlížíme na dědictví jako potenciál inovativních přístupů. Do debaty zda sídliště bourat či nebourat, takto přicházíme s mezifází procesu - dekonstrukce a rekonstrukce. Hledáme potenciál skrytý v materiálu, podobě a struktuře panelové výstavby a to v měřítcích od konstrukce a detailu po celkový urbanismus. Přistupujeme k dědictví jako nositeli významné materiální hodnoty, která roste na významu s hloubkou současné ekologické krize. Případová studie pak dokazuje možnosti tohoto přístupu k dědictví panelu. Z prázdné ubytovny se tak opět stane kus města, atomy rozbité struktury se přeskupí tak, aby opět dohromady složily organismus města. Místo další revoluce navrhujeme postupný rozklad do struktury města. Hromadnou dekonstrukci. Role architekta se mění. Stává se autorem a garantem celého procesu, nikoliv pouze unikátního řešení, a je zejména arbitrem nekvantifikovatelných hodnot, jakou je například kvalita prostředí, či estetika. Jeho rozhodnutí by měla být opřena o data získaná v průběhu procesu.
High-rise_Low-rise
The overall re:use approach has roots in the historical and pragmatic approach to life itself. Once we all knew how to re:use what was around us. This however has been over-grown by industrialization in building pro-cess. As re:use of the heritage of the post-war building development is becoming an addressed issue, this project shows way of reclaiming the present and drive it towards future. Reconfiguration in order to accom-modate today's needs, preserving the heritage. Architectural design is now challenged by the scarcity of resources, having a new role in using the resources as found... Prototype
Though re:use we create and preserve not only new economical and ecological values, but also cultural. Rationality of the inherited structure is a valuable asset and the design is taking advantage of this "as found aes-thetics". Reuse of the elements is therefore very straightforward. My approach simply asked the elements what they wanted to be. What they allowed and were built for, this especially allies to the load-bearing structure of the building. This simple re:use of basic elements allowed to apply a principle of ex-tendibility in the future in according to meet demands that the future of Kerkrade might hold. It also works with reintroducing the community that once lived in the high-rise. Keeping the structure recognizable so it feels like meeting an old friend who has changed, but the very character stayed. The gallery became a social space within the dwelling, leading to a core and circulation principles, that might be recognized in Japanese dwell-ings. Where the double façade system serves also as a corridor encircling the very private sphere. Elements are repositioned, finding a new coordinates within the imagined three dimensional grid – the site itself.
Though re:use we create and preserve not only new economical and ecological values, but also cultural. Rationality of the inherited structure is a valuable asset and the design is taking advantage of this "as found aes-thetics". Reuse of the elements is therefore very straightforward. My approach simply asked the elements what they wanted to be. What they allowed and were built for, this especially allies to the load-bearing structure of the building. This simple re:use of basic elements allowed to apply a principle of ex-tendibility in the future in according to meet demands that the future of Kerkrade might hold. It also works with reintroducing the community that once lived in the high-rise. Keeping the structure recognizable so it feels like meeting an old friend who has changed, but the very character stayed. The gallery became a social space within the dwelling, leading to a core and circulation principles, that might be recognized in Japanese dwell-ings. Where the double façade system serves also as a corridor encircling the very private sphere. Elements are repositioned, finding a new coordinates within the imagined three dimensional grid – the site itself.
Jak se k dědictví panelových domů stavíme dnes a jaký bude jejich osud nadále? Nahlížíme na dědictví jako potenciál inovativních přístupů. Do debaty zda sídliště bourat či nebourat, takto přicházíme s mezifází procesu - dekonstrukce a rekonstrukce. Hledáme potenciál skrytý v materiálu, podobě a struktuře panelové výstavby a to v měřítcích od konstrukce a detailu po celkový urbanismus. Přistupujeme k dědictví jako nositeli významné materiální hodnoty, která roste na významu s hloubkou současné ekologické krize. Případová studie pak dokazuje možnosti tohoto přístupu k dědictví panelu. Z prázdné ubytovny se tak opět stane kus města, atomy rozbité struktury se přeskupí tak, aby opět dohromady složily organismus města. Místo další revoluce navrhujeme postupný rozklad do struktury města. Hromadnou dekonstrukci. Role architekta se mění. Stává se autorem a garantem celého procesu, nikoliv pouze unikátního řešení, a je zejména arbitrem nekvantifikovatelných hodnot, jakou je například kvalita prostředí, či estetika. Jeho rozhodnutí by měla být opřena o data získaná v průběhu procesu.
Maritime Museum Upcycle
TU Delft - Building Technology project