Vnímám tuto soutěž jako hledání nové citlivosti v práci s veřejným prostorem na Praze 2, skrze zapojení trvalé složky — umění ve veřejném prostoru. Mám velkou radost, že se tato příležitost uskutečňuje a děkuji všem napříč politickým i odborným spektrem, kteří se na přípravě zadání podíleli. Pro mě osobně je tato soutěž pokračováním práce na území „mé" městské části, pokračováním příběhu, který se započal již před dvaceti lety.
Zadání mi dělá radost tím, že se do hry dostává umění a jeho obsahová stránka, která má potenciál stát se tlumočníkem mezi řešenou lokalitou a jejími návštěvníky a dát tak prostoru nový, autentický smysl.
Takováto příležitost se v Praze příliš často neotvírá, a pokud ano, většinou se tak neděje s takto velkoryse svobodným zadáním, umožňujícím uplatnit jakýkoli přístup, téma či úhel pohledu. Navrženým dílem tak může být jak fyzický socha nebo instalace, tak i dílo například landartového charakteru nebo třeba dílo zapojující jiné typy umění (zvuk, hudba atd.), či směřující na jinou než vizuální recepci, či s použitím nefyzických složek jakými jsou například světlo nebo zapojení rozšířené (augmentované) reality.
Předpokládaný rozpočet je orientační a může být dále rozvinut v souvislosti s potenciálem a kvalitami návrhu. Možnosti jsou tak skryty i v dalších propojeních umělecké vrstvy s vrstvami krajinářskými, architektonickými a prostorovými, nebo také se zapojením programových a obsahových řešení, která do místa mohou přivést trvalejší důvody pro přítomnost návštěvníků spojené třeba také s posezením a občerstvením.
Ale to už bych autory naváděl a předurčoval směr jejich imaginace. A to bych nechtěl. Kdysi mi pohled na tvorbu a svět změnila moje pedagožka tím, že nechala výběr tématu, které máme řešit, zcela na nás. Svobodu, kterou nám tím dala, cítím dodnes. A jsem rád, že vám podobnou možnost nyní můžeme spolu s radnicí Prahy 2 nabídnout také. Těším se na přihlášené návrhy!