Vitra Campus. Jak se dělá ikona industriálu
Když industriál není jen šedá krabice, ale promyšlené setkání architektury, krajiny, umění a designu.
V létě jsme měli možnost navštívit Vitra Campus u Basileje. Místo, které každoročně přiláká statisíce návštěvníků, většina zná především jako domov ikonického nábytku. My jsme sem ale přijeli z jiného důvodu. Chtěli jsme pochopit, jak může fungovat průmyslový areál, který je zároveň jednou z nejvýznamnějších přehlídek současné architektury. Strávili jsme zde čtyři hodiny a klidně bychom zůstali déle.
Pokud se sem vydáte, můžete si projít veřejně přístupnou část areálu sami. To nejzajímavější se ale odehrává za branou výrobního závodu, kam se dostanete pouze při komentované prohlídce. Tu můžeme bez váhání doporučit.
Areál jako dobře navržené město
Celý Vitra Campus funguje jako promyšlená koláž staveb od architektů světového formátu. Vedle sebe zde stojí výrobní haly, logistické budovy, muzea, showroomy i drobné pavilony. Přesto areál nepůsobí jako sbírka solitérů. Vše vzniká podle dlouhodobého masterplanu a vyvíjí se stejně koncepčně jako dobře navržené město.
Každá budova má vlastní identitu, ale dohromady vytvářejí jeden funkční celek. Právě tahle rovnováha mezi individualitou a společnou vizí je na Vitra Campusu možná tím nejzajímavějším.
Jak se z katastrofálního požáru stala nejlepší přehlídka industriální architektury
V roce 1981 zasáhl výrobní areál rozsáhlý požár, který zničil téměř polovinu výrobních hal. Firma se tehdy ocitla na hraně kolapsu.
Tehdejší ředitel Rolf Fehlbaum oslovil architekty s jednoduchým zadáním: "Postavte mi funkční fabriku. A rychle."
Britský architekt Nicholas Grimshaw dostal téměř nemožný úkol. Nová hala musela stát během pouhých šesti měsíců.
Výsledkem byla stavba, která je dodnes učebnicovým příkladem průmyslové architektury. Grimshaw využil obyčejný vlnitý plech, ale dal mu nezaměnitelný výraz. Veškeré technologické věže přesunul mimo budovu, takže interiér zůstal maximálně flexibilní. Díky tomu mohla Vitra během následujících čtyřiceti let několikrát kompletně změnit výrobní technologie, aniž by musela halu zásadně přestavovat.
Álvaro Siza. Cihla, která uhýbá kamionům
O třináct let později navrhl další výrobní halu portugalský architekt Álvaro Siza. Jeho stavba stojí přímo naproti Grimshawově hale a působí jako její pravý opak. Místo lehké ocelové konstrukce pracuje s režným zdivem a odkazuje na industriální architekturu 19. století.
Výsledkem není nostalgická kopie historie, ale současná budova, která respektuje místo i svůj účel.
SANAA. Kruh, který změnil logistiku
Když japonské studio SANAA dostalo za úkol navrhnout nový logistický sklad, většina lidí očekávala další obrovský kvádr. Architekti ale navrhli kruh. Proč?
Běžné průmyslové haly mají jasně definovanou přední a zadní stranu. Kamiony přijíždějí z jedné strany, materiál odjíždí z druhé. Kruh tuto hierarchii ruší. Logistická hala o průměru 160 metrů umožňuje přístup z jakéhokoliv směru. Uvnitř nevznikají mrtvé rohy typické pro pravoúhlé dispozice a pohyb materiálu je výrazně efektivnější.
Stejně zajímavá je i fasáda. Zvlněný akrylátový plášť odráží oblohu a podle počasí mění svůj vzhled. Přestože jde o jeden z největších objektů v areálu, nepůsobí těžce. Spíše připomíná lehkou textilní membránu než betonový sklad.
Architektura jako galerie
Na Vitra Campusu najdete stavby od řady architektů, kteří zásadně ovlivnili podobu současné architektury. Herzog & de Meuron zde navrhli Schaudepot s fasádou z perforovaných cihel, která citlivě navazuje na historické objekty v areálu.
Další stavby nesou podpis Tadaa Anda, Zahy Hadid, Renza Piana nebo Franka Gehryho. Naším osobním favoritem je ale geodetická kupole Richarda Buckminstera Fullera. Právě Fullerův systém geodetických dómů ukázal, že lehké konstrukce mohou být mimořádně pevné, efektivní a dlouhodobě funkční. Přestože byly původně navrženy jako rychle sestavitelné stavby pro krizové situace, tento objekt slouží už od roku 1975.
Pokud vás zajímá odpovědná architektura a systémové uvažování, Fullerovy knihy rozhodně stojí za přečtení.
Krajina jako součást výroby
Ve crea–tuře se při navrhování nezabýváme pouze budovami, ale také prostorem mezi nimi. Právě proto nás Vitra Campus zaujal i svým přístupem ke krajině. Nedávno zde vznikla zahrada od renomovaného krajinářského architekta Pieta Oudolfa, která obsahuje více než sto tisíc trvalek a podporuje místní biodiverzitu. Zeleň ale nekončí v návštěvnickém parku. Prostupuje i samotným výrobním areálem, kde postupně vzniká plnohodnotný lesní ekosystém. Krajina se tak stává přirozenou součástí každodenního provozu.
Když záleží i na těch nejmenších stavbách
Stejnou pozornost jako velké budovy dostává na Vitra Campusu i mikroarchitektura. Příkladem je Tane Garden House od japonského architekta Tsuyoshiho Taneho. Návrhu věnoval tři roky práce a vytvořil více než sto fyzických modelů, než našel výslednou podobu. Stavba využívá lokální materiály i řemeslné know-how z okruhu přibližně sta kilometrů.
Za zmínku stojí také modulární stavba Jeana Prouvého. Původně byla navržena jako čerpací stanice, díky své konstrukci se ale dokáže rychle proměnit podle aktuální potřeby. Dnes slouží mnohem civilnějším účelům. Třeba jako ideální místo na párek v rohlíku.
Architektura jako investice
Vitra Campus je důkazem, že kvalitní architektura není luxus navíc. Je to dlouhodobá investice. Dobrý architekt totiž neřeší pouze podobu fasády. Především se snaží pochopit fungování firmy a navrhnout budovu tak, aby podporovala její provoz. Kruhová logistická hala od studia SANAA nevznikla proto, aby byla ikonická. Její tvar odstranil provozní omezení, zrychlil logistiku a zefektivnil pohyb materiálu.
Stejně důležitá je ale i druhá rovina. Když Herzog & de Meuron navrhli pro Vitru novou budovu, návštěvnost areálu vzrostla přibližně ze 100 000 na více než 400 000 lidí ročně. Architektura se tak stala nejen součástí výroby, ale také silným marketingovým nástrojem a důležitou součástí identity značky. To je možná největší inspirace, kterou jsme si z návštěvy odvezli.
Dobře navržený průmyslový areál nemusí být jen místem výroby. Může se stát vlajkovou lodí firmy, přitahovat lidi, podporovat značku a dlouhodobě vytvářet hodnotu. A přesně takové stavby mají smysl navrhovat.
Článek pro vás napsal
Karel Goláň
Mou zodpovědností je hladký a efektivní projektový management. Termíny, finance a povolení, to je moje hřiště v crea–tura. Jsem odborníkem na cirkulární ekonomiku ve stavebnictví.
Instagram @karelgolan
LinkedIn @karelgolan
